Jdi na obsah Jdi na menu
 


Schody, co vedou do nebe

Legenda říká, že původně měl stát kostel na sousedním, asi 1 km vzdáleném vrchu zvaném Chlum. To se ale nelíbilo Bohu, proto poručil andělům, aby v noci přestěhovali základy stavby na nedalekou Homol. Této legendě odpovídala také původní barokní výzdoba schodiště, kde jste měli možnost vidět malé andílky s krumpáči a lopatami. "Dnes kostel chátrá, ale kdysi tady bejvávalo veselo. Těch krásnejch pouti, krámy byly plný cukrovího a těch d'oučat, co se tam sešlo a jak ustrójených! Samí herbábí a samej klobouk! Kdák to kdy za starejch časú navesnici viděl.

Obrazek

 

 

Kterak vyžle Homolka, ke svému jménu přišlo


Pověst vypráví o jakémsi vyžleti, snad divokém psu, snad světélku či lesním strašidle. Vyžle prý rádo rejdí za měsíčku, štěká a dorážejí na kolemjdoucí. Zle se pak vede těm, kdo se mu posmívá. Mezi místními se dodnes vypráví příběh dvou bratrů, kteří šli jednou večer pro vodu a uviděli pod Homolí štěkat hubeného psa. Posmívali se mu, až se za břicho popadali. Ale to neměli dělat. Pes se naježil a upřel na ně svůj pronikavý pohled. Bratři se nemohli hnout z místa. Bezmocně zkoprnělí tak stáli dlouhé hodiny. Když se pak nad ránem vrátili unavení, promočení a vystrašení domů, vyprávěli, co se jim přihodilo. Všem bylo hned nad slunce jasnější, že se vysmívali vyžleti.

Obrazek

 

 

 

 

Majznout medvěda po hlavě není jen tak

Kříže, boží muka nebo kapličky jsou jakousi neodmyslitelnou součástí krajiny, které nás nutí k zastavení i zamyšlení zároveň. Jsou jakýmsi neklamným znamením té či oné dějinné události. Stejné je to i v případě pískovcového smírčího kříže, který najdete na místě zvaném Skalka, asi 2 km od Přestavlk směrem na Choceň. Váže se k němu hned několik příběhů z období temna. Ale tím, který v lidové slovesnosti koluje nejčastěji je příběh o jakési Anežce Vrbové. která měla nešťastnou náhodou v těchto místech zabít svého milého. Vracela se prý z přástek na nedalekých Horkách a cestu v noci domů si krátila přes les. Tady na ni už čekal její milý, nějaký Sejkora, který převlečený do masopustní maškary medvěda chtěl na dívku vybafnout. To se mu sice podařilo, ale stalo se mu také osudným. Polekaná dívka neztratila duchapřítomnost a milého medvěda majzla po hlavě svým kolovratem.

 

Obrazek

 

Zřícenina tvrze na Chlumu

Na Chlumu stávala tvrz s osadou Dřel, kde v dávném věku vládli páni ze Dřele. V lidových podáních koluje pověst, že prý hraběnka, zakladatelka kostela na Homoli, stavěla poutní chrám nejdříve na zříceninách tvrze, ale upustila prý od toho, protože andělé každé noci přenesli zdivo základů na vrch Homol. Dnes jsou zde skromné zbytky s rozsáhlými sklepeními.  

Obrazek

 

 

 

Strašidla na Homoli

Stavba schodiště na Homoli byla velmi namáhavá a robotníci, kteří tu pod dohledem drábů pracovali, hraběnku proklínali. Její  duch tady od těch dob straší. Za měsíčních nocí je prý vidět černý kočár, ve kterém čert vozí hraběnku po shodech dolů.

 

 

Obrazek

 

 

Podivné síly na Homoli

Hraběnka Terezie Eleonora z Ugarte, zakladatelka kostela na Homoli, začala prý se stavbou svatostánku nejprve na místě zbořené tvrze na Chlumu. Tajemné síly však vše, co přes den postavili, v noci přenesly na vrch Homol. Z toho důvodu byl kostel Panny Marie postaven na Homoli.